Nezapomeňte jít dnes na BARBORKY...Barborky jsou prastarý lidový adventní zvyk, kdy na svátek sv. Barbory dne 4. prosince 20 dnů před Štědrým dnem o Vánocích se uřežou větvičky třešní nebo višní, vloží se doma do vázy s vodou tak, aby do Vánoc doma v teple pěkně rozkvetly.
Rozkvetlé Barborky o Vánocích symbolizují nejen příchod nového světla v podobě Ježíše Krista, ale připomínají nám i právě proběhnuvší zimní slunovrat, který v konečném důsledku způsobí zánik zimy a příchod dalšího voňavého a květy ozdobeného jara. Také to může znamenat, že se dívka, která Barborku měla ve váze, se do roka a do dne vdá...
--------------------------------------------------------------
Svátek nejoblíbenější ze svatých, panny a mučednice sv. Barbory připadá na jeden z prvních adventních dnů a býval nejoslavovanějším svátkem světice. Není divu, jelikož svatá Barbora nebyla jen patronkou horníků, ale také věží, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, dívek, zajatců, dělostřelců, pevností, hasičů a umírajících. Dále byla ochránkyní proti ohni, bouřce, horečce a moru.
--------------------------------------------------------------
Podle jedné z dochovaných legend se Barbora snad narodila ve 3. století v Nikodemii (dnes Izmid, Turecko) a zemřela mečem v rodném městě roku 306. Podle příběhu pocházela Barbora ze šlechtické rodiny a žila v Malé Asii. Její otec se jmenoval Dioskuros. Povinnosti ho nutily často cestovat, a aby se nemusel strachovat o čest krásné dcery, dal ji hned, jak dosáhla plnoletosti, zavřít do novostavby věže ze slonoviny. V ní měla Barbora čekat na otcův návrat. Vysoká věž měla pouze dvě okna. Barbora přemluvila dělníky, aby prorazili třetí okno, a ve svém vězení tajně přijala křesťanského kněze přestrojeného za lékaře. Její otec byl po návratu velmi rozzloben a svou dceru nechal ztlouct. Potom ji vydal římským úřadům pronásledujícím křesťany. Dívka byla protikřesťanskými fanatiky mučena a nakonec odsouzena k smrti. Protože pocházela ze šlechtického rodu, byla jí zachována výsada stětí mečem. Role kata se dobrovolně ujal Dioskuros a svou dceru o mnoho nepřežil. Jakmile ostří meče oddělilo dívčinu hlavu od těla, sjel z modré oblohy blesk a otce spálil na popel. Proto je dodnes Barbora považována za ochranitelku proti smrti bleskem, a tedy i před náhlou smrtí děsící křesťany.
Barbora je umělci zobrazována jako mladá dívka se sněhově bílou pletí. Jejím atributem je věž, obvykle se třemi okny. U nás byla uctívána jako patronka všech, kdo mají co do činění se střelným prachem a zbraněmi. Ne náhodou byl chrám v Kutné Hoře, proslavené kutáním stříbrné rudy, zasvěcen právě této odvážné panně.
Den zasvěcený památce svaté Barbory byl spojen s řadou lidových zvyků. V některých oblastech Porýní dodnes sv. Barbora pomáhá Mikuláši a rozdává dětem dárky. Barborky, předvánoční bytosti, se kdysi objevovaly navečer 3. prosince i v českých zemích. Ještě před druhou světovou válkou chodívaly v některých krajích v předvečer svátku světice po vesnici dospělé dívky v bílých šatech, s pomoučenými obličeji a červenými věnci. Rozdávaly dárky hodným dětem a neposluchy vyšlehaly metlou. Jinde chodily Barborky od stavení ke stavení a rozdávaly všem cukrová srdíčka od křesťanské mučednice. Říkalo se jim Barborky. Podle lidového vyprávění je na zem spouštěl z nebe svatý Petr po zlatém provaze nebo po žebříku.
Nejznámějším ze zvyků se však stalo řezání tzv. Barborčiných větviček. V Čechách se o Vánocích s Barborkami - třešňovými větévkami čarovalo. Lidová pověra, že třešňová větvička rozkvetlá o Štědrém dnu předpovídá neprovdané dívce v nadcházejícím roce ženicha, neupadla v zapomnění, a ani dnes na většině štědrovečerních stolů nechybí vázička s barborkami.
Podle lidové víry se mají barborky nařezat na svátek světice, panny a mučednice svaté Barbory, tedy 4. prosince. V okamžiku, kdy se obzoru dotkne první sluneční paprsek, se uřízne větvička z třešně staré nejméně deset let. Větévka se odnese do domu, ve kterém žije potenciální nevěsta, a potom nezbývá než čekat, jestli o Štědrém dnu vykvete. Pokud vám záleží spíše na něžných květech krášlících štědrovečerní stůl, můžete třešince trochu pomoci. Vázu s větvičkou postavte do místnosti se stálou teplotou. Předtím, než dáte větévku do vody, nezapomeňte seříznout dolní konec ostrým nožem. Když barborky nezískáte 4. prosince, ale později, ponořte je nejdříve asi na deset minut do odražené vody a teprve potom je dejte do vázy. Vodu ve váze nevyměňujte, jen ji každý den doplňujte. Barborky vás potom určitě o Štědrém večeru překvapí krásou čerstvě rozvinutých květů. Samozřejmě, že když si chcete zavěštit, musíte vše nechat náhodě. Barborka rozkvetlá 24. prosince slibuje svatbu do roka a do dne, pokud rozkvete dříve, každý den prý znamená zkrácení předsvatební lhůty o jeden měsíc.